BOŽE ABRAHÁMŮV |
ZACHOVEJ, CO JEST NA POLI |
MOCNÝ SVĚTA STVOŘITELI |
USLYŠ, BOŽE Z TRŮNU SVÉHO |
MARIA, PANNO, PŘISPĚJ NÁM |
OTČE NÁŠ, NEBESKÝ |
RAČ SE K NÁM, PANE, SKLONIT |
1. Bože Abrahámův, – Králi, Pane pánů! – Tvůj lid prosí tebe: – sešli rosu z nebe, – Pane, Bože náš! – Pane, Bože náš!
2. Uslyš hlasy naše, – jako Eliáše – proseb jsi vyslyšel – a déšť z nebe pršel, – Pane, Bože náš! – Pane, Bože náš!
3. Že tvou lásku známe, – s důvěrou voláme: – zavlaž polní plody, – chraň nás neúrody, – Pane, Bože náš! – Pane, Bože náš!
4. Nebesa, déšť dejte, – rosou zalívejte – pole, louky, stromy, – ať jsou bez pohromy, – Pane, Bože náš! – Pane, Bože náš!
5. Vyslyš prosbu snažnou, – sešli rosu chladnou, – napoj naši zemi, – neboť žízní velmi, – Pane, Bože náš! – Pane, Bože náš!
1. Zachovej, co jest na poli, – bychom toho užít mohli.
2. V pokoji a bázni Boží, – ať se tvá čest všude množí.
3. Když Eliáš prosil tebe, – vylej, vylej rosu z nebe.
4. Hned se nebe otevřelo – a na suchou zem zapršelo.
5. Také my prosíme tebe, – Vylej, vylej rosu z nebe.
- Mocný světa Stvořiteli, – Dárce darů přemnohých. – Před Tebou tu vesmír celý – leží jako na dlaních. – Ty víš, co se děje v světě, – jasným dnem je tobě noc. – Ty znáš prosby naše smělé, – a tak pospěš na pomoc.
- Ty jsi Pánem všeho toho, – cokoli zde nazvu svým. – Ať už málo nebo mnoho, – Tys to dal, vše darem tvým. – Od Tebe jsou květy pestré, – jež jsi nasel podél cest, – i má duše, žití dobré, – vzácný dar tvé ruky jest.
- K prosbě pokorné, jež plyne – k Tobě z duše zkroušené, – vždycky míváš, Hospodine, – svoje srdce skloněné. – Ve svém velkém smilování – nepočítáš viny mé, – zůstáváš mi bez přestání – Otec můj, já dítě tvé.
- Králi nebe, zem jsi stvořil, – Tvůrce mraků velikých, – Ty jsi slyšel a vyslyšel – vroucí prosby přemnohých. – Otevři nám brány nebe, – vylej déšť svůj na zemi. – Otevři nám brány ráje, – dej nám život navěky.
nápěv Kancionál 913
Uslyš, Bože, z trůnu svého – prosby lidu zkroušeného, – slyš svých dětí vroucí hlas, – neopusť nás v žádný čas! – Žehnej, Pane, země plody, – chraň nás bídy, neúrody, – blahodárný déšť nám dej, – v každé práci pomáhej.
2. Všechno v světě je dar Boží, – jen z tvé milosti se množí, – láska tvoje veliká – širý vesmír objímá. – Žehnej, Pane, země …
3. Zrno člověk rozesívá, – mocný Vládce vzrůst mu dává. – Člověk svojí zbožností – požehnání vyprosí. – Žehnej, Pane, země …
4. Ty, jenž hory sluncem zlatíš, – také květy krásně šatíš. – Jediný jsi příčinou, – že se plody vyvinou. – Žehnej, Pane, země …
5. Plody v poli, plody v sadu, – na loukách i vinohradu, – jenom z tvojí milosti – země prýští hojností. – Žehnej, Pane, země …
6. Nedej zimě, horku, vodě, – aby byly k naší škodě. – Příbytky nám anděl tvůj, – pole, louky ochraňuj. – Žehnej, Pane, země …
1. Maria Panno, přispěj nám, chladivou rosu vypros nám, žehnej nám políčko, Kristova Rodičko. Tys naše Matka milostivá, vypros nám déšť, ó Maria.
2. Maria Panno, pomoz nám, úrodu hojnou vypros nám, ochraňuj nám políčko, Kristova Rodičko. Tys naše Matka milostivá, vypros nám klas, ó Maria.
3. Maria Panno, ve Tvůj chrám přišli jsme prosit, pomoz nám, žehnej nám políčko, Kristova Rodičko. Tys naše Matka milostivá, vypros nám chléb, ó Maria.
1. Otče náš nebeský, – k Tobě voláme, – v úzkosti a bídě – pomoc žádáme. – Smiluj se nad námi, – Pane Bože náš, – tichým a potřebným – deštěm potěš nás.
2. Když Eliáš Tebe – o pomoc žádal, – Ty na jeho prosbu – z nebe déšť jsi dal. – Smiluj se nad námi, …
3. Ty sám vidíš, Otče, – naše soužení, – kdopak nám pomůže, – ne-li, Bože, Ty. – Smiluj se nad námi, …
4. Pokud déšť nespadne, – plody zem nedá, – zastihne nás jistě – převelká bída. – Smiluj se nad námi, …
5. Všechno schne a vadne, – co na poli je, – dej, ó Bože, deště – zemi žíznivé. – Smiluj se nad námi, …
6. K Tobě prosbu volám, – ke tvé milosti, – chleba potřebného – dej nám k sytosti. – Smiluj se nad námi, …
7. Budeme Tě chválit, – chránit se zlosti, – veškerého hříchu – příležitosti. – Smiluj se nad námi, …
Rač se k nám, Pane, sklonit a zemi deštěm zavlažit. Uslyš hlas náš, Pane, Bože náš.